Sportovní lezení aneb sport, který v naší zemi roste s velkou rychlostí díky dvojnásobnému mistrovi světa a jednomu z nejlepších lezců světa Adamu Ondrovi. Právě již zmiňovaný Adam má na svém kontě jak nejtěžší přelezy na skalách, tak největší úspěchy na závodech.

Jeho nejtěžší přelez je například v norském Flatangeru, španělské Olianě, ale i v Moravském Krasu, hodnocená francouzskou stupnicí 9b+. O všech jeho nejtěžších přelezech jsou natočeny velmi zajímavé filmy – ten nejnovější nese název Change, dále třeba Čarodějův učeň Adam Ondra a nebo La dura dura. Za svůj největší úspěch na závodech touto dobou považuje ten z roku 2015, kdy se mu povedlo stát se mistrem světa jak v lezení na laně tak v boulderingu.

Všichni si ale říkají o čem to lezení vlastně je? Jedna z definic lezení zní:

‘‘Lezení je vertikální pohyb vzhůru,kdy se lezec pohybuje z bodu A do výše položeného bodu B a překonává přitom různě obtížnou cestu. ‘‘

Sportovní lezení se dělí na vícero odvětví k těm nejrozšířenějším v této době patří bouldering a lezení s lanem na umělé stěně, kterých po celé republice přibývá více a více.

Bouldering je oproti lezení s lanem pro začátečníka mnohem jednodušší. Ten kdo si chce lezení na bouldrovce (stěna na bouldrování), respektive bouldering vyzkoušet… potřebuje pouze najít veřejnou boulderovku v okolí, vzít si sportovní oblečení, boty do tělocvičny a pití. Časem dojde na to, že bude třeba nakoupit nějaké horolezecké vybavení: lezecké boty tzv.lezečky a pytlík na magnézium s magnéziem. Tyto věci se dají sehnat jak přes internet tak i v klasickém obchodě, nejlepší je nakoupit u specialisty, který dokáže odborně poradit. To je vše, co je třeba na lezení na bouldrovce. Základem lezení jak na boulderovce, tak na stěně by měla být na začátku nějaká rozcvička a rozehřátí. Poté už jen zkoušet co je v našich silách. Později si můžeme do našeho tréninku zapojit různá cvičení např.Bachrův žebřík, campus board nebo klasické shyby či visení na liště. Při cestě za boulderingem do skal je třeba ještě pořídit bouldermatku, což je lajcky řečeno taková matrace, kterou si nosíte místo batohu ke skalám a poté na ni padáte stejně jako na bouldrovce .

Lezení s lanem už je trochu složitější. Nejlepším způsobem, jak začít, je vyhledat lezeckou stěnu s kvalifikovaným instruktorem a zaplatit si lekci. V této době mají téměř na všech větších lezeckých stěnách nějaké instruktory. Instruktor vás naučí jak zacházet s jistícími pomůckami, jak se správně rozcvičit a nebo jak se správně navázat. K lezení na stěně s lanem je už také potřeba více vybavení (horolezecký sedák, lano, HMS karabina a jistící pomůcka), na začátek vám vše půjčí za malý poplatek na stěně.

Časem můžete horolezecké vybavení na stěně vyměnit za vlastní, a tak vás bude trénink na stěně stát pouze cenu vstupného. Až budete ovládat všechny základní dovednosti, můžete se pustit do lezení na prvním konci lana.

Když budete mít dostatek zkušeností (slaňování, lezení na prvním konci lana, vázaní uzlů, jištění), můžete konečně vyrazit na skály. Tam teprve začíná to krásné lezení.

V České republice se nachází mnoho zajímavých a určitě i jedinečných oblastí, které nám i ze zahraničí závidí. Skály a oblasti se potom liší podle typu materiálu po kterém lezete. V Čechách je právě nejznámější český písek a jeho specifické morálové lezení. Za český písek lze označit skalní město Adršpach nebo Teplické skály, ale i Labské pískovce.

Pro srovnání s ostatními a zúročení našeho tréninku se poději můžeme vydat na závody. Jejich seznam najdete na stránkách Českého horolezeckého svazu.

Na co v začátku myslet:

• Nemusíte mít hned to nejdražší horolezecké vybavení, ale dejte si pozor na kvalitu. Nekupujte na ebayi, v poslední době se kopírují dokonce i sedáky renomované značky Petzl.
• Strach je při lezení důležitý – chrání vás před nebezpečnými manévry. I dobrý a zkušený lezec občas nemá svůj den a raději se vrátí o pár metrů níž, než pokoušet štěstí.
• Najděte si na lezení parťáka, kterému můžete věřit.