5 ultimátních způsobů, jak v přírodě rozdělat oheň
Je zcela jedno, zda jste do přírody vyrazili na houby, za trampskými zážitky nebo pod stan. Možná i vás někdy zcela ochromila situace, kdy se váš výlet neplánovaně protáhl, a vy potřebovali ve ztížených podmínkách přenocovat. Široko daleko žádná chata ani civilizace, proto vám nezbylo nic jiného, než postavit stan či širák, rozdělat oheň a doufat v lepší zítřky. Základem každé krosny, batohu nebo „ká-pé-zetky“ by měl být zapalovač nebo alespoň sirky. Pokud vám z jakéhokoli důvodu tato potřeba chybí, pak je dobré znát pár fint a fíglů, jak rozdělat oheň v přírodě i bez jejich pomoci.
Způsob č. 1: Křesadlo
Pohádku o křesadle asi všichni znáte. Víte, ale že s jeho pomocí lze oheň opravdu rozdělat? Pozor, tato, stejně jako všechny další zmíněné metody rozhodně nejsou procházkou růžovou zahradou a při snaze vyrobit pár jisker se pořádně zapotíte. U klasického křesadla, dbejte na to, aby dráha jisker byla co nejkratší vůči podpalovanému materiálu. Křesadlo držte pouze třemi prsy. Nožem škrtejte dlouhým rovnoměrným tahem přes celou délku tyčinky a dbejte na to, aby nůž byl nastaven kolmo ke škrtací tyčince. V žádném případě tuto tyčinku neřežte! Pokud vám na ní zůstávají nerovnosti a vrypy, změňte způsob křesání.
Způsob č. 2: Tření dřev
Tuto metodu nezvládne jen tak někdo. Zcela upřímně – v ČR ji úspěšně provozuje pouze pár jedinců, kteří se tomuto umění učili ještě od svých moudrých rodičů. Jako první si připravte měkké dřevo (ideálně lípu nebo břízu), které musí být bezpečně vysušené. Nožíkem do dřívka udělejte menší důlek, poté do jeho středu vyřízněte zářez tvaru V až do samého středu důlku. Připravte si svidřík – tvrdé dřevo (ideálně divizna, juka, líska, bezinka, pelyněk) a mezi prsty jim ve vytvořeném důlku vrťte tak dlouho, dokud se z dřívka nezačne kouřit.
Způsob č. 3: Bow dril neboli Ohňový luk
I zde potřebujete základnu z měkkého dřeva, do jejíhož okraje vyřežete asi 2,5 centimetru od okraje menší důlek. Do spodního okraje pak zářez ve tvaru písmene V od hrany prkénka k důlku. Pod tento výřez umístěte troud (suchý, vláknitý materiál, který má vysokou míru hořlavosti). Dalším krokem je zhotovení luku z pružné syrové větve cca o 3 cm průměru a kusu provazu, který přivažte k oběma koncům větve bez napnutí. Připravit si musíte také vrták a ložisko. Vrták vyrobíte z tyčky tvrdého dřeva, kterou na jednom konci zakulatíte a druhou necháte tupou pro lepší tření. Ložisko vyrobíte z kosti, tvrdého dřeva, nebo kamene s mírnou prohlubní na jedné straně. Jakmile budete mít vše připraveno, přiložte jednu nohu na základnu, smyčku tětivy obtočte kolem vrtáku a ten nasaďte do důlku na základně. Ložisko držte v jedné ruce a přiložte ho na vrchol vrtáku. Druhou rukou provádějte lukem pohyby jako při řezání dříví.
Způsob č. 4: Lupa, voda, brýle
Lom světla – to je vůbec věc! Pokud se snažíte oheň rozdělat za denního světla a v místě, kde je dostatek slunečních paprsků, postačí vám obyčejná čočka z brýlí, lupa nebo i odraz vody a trocha suchého troudu. Stačí lupu správně nasměrovat a poměrně rychle se můžete radovat z plápolajícího ohně.
Způsob č. 5: Baterie
Pokud máte po ruce 2 AA baterie a alobalu (postačí ten ze žvýkaček) opět můžete oheň rozdělat. I zkrat tak malého rozsahu a proudu může přinést očekávaný výsledek. Pokud s sebou máte telefon s Li-ion baterií, která není úplně vybitá, stačí ji rozdělat, vytáhnout elektrolyt uvnitř a polít či namočit do malého množství vody. Protože jde o poměrně silnou výbušnou reakci, doporučujeme poodstoupit do uctivé vzdálenosti.
Úspěšnost neumíme zaručit
Způsobů, jak rozdělat oheň existuje nepřeberné množství. Osvojit si alespoň ty výše zmíněné – to chce spoustu času a pokusů. Tím nejbezpečnějším a nejspolehlivějším způsobem, jak v lese získat alespoň trochu tepla a světla je ale pochopitelně zapalovač nebo krabička sirek. Ať už vyrážíte na houby nebo pod stan, zapalovač byste u sebe měli mít vždy. Nikdy totiž nevíte, co se může stát a kdy vám oheň zachrání život.